Ignác Stuchlý

 

English
Polski

Podrobnější životopis 

Narodil se ve slezské Boleslavi 14. prosince 1869. V září 1891 začal v Olomouci u dominikánů studia teologie, která však musel přerušit. V září 1894 přijíždí k salesiánům do Turína, v srpnu 1895 vstupuje do noviciátu a pokračuje ve studiích. V listopadu 1901 přijímá kněžské svěcení.

 

V říjnu 1910 opouští své italské působiště v salesiánském konviktu v Gorici a přijíždí do slovinské Lublaně s úkolem dostavět zde kostel a pečovat o salesiánský ústav. Tuto práci mu značně zkomplikovala první světová válka. Po jejím skončení je P. Stuchlý poslán za prefekta do Veržeje, ale po dvou letech se vrací do Lublaně dostavět kostel. To se mu podařilo až v roce1924.

 

O rok později byl poslán do italské Perozy, kde žilo v salesiánské komunitě i několik Čechů, a kam byli na salesiánskou formaci posíláni chlapci z Československa. V té době začíná v Československu zájem o příchod salesiánů.

 

Po rozmanitých peripetiích kupují salesiáni ve Fryštáku klášter od sester Neposkvrněného Početí. Časně zrána 28. září 1927 sem v čele s P. Stuchlým dorazilo z Perozy 17 chlapců a 3 salesiáni. Dílo se brzy rozrostlo a P. Stuchlý, který si mezitím pro svou bílou hlavu vysloužil od Fryštačanů přezdívku Staříček, se zasadil o vybudování dalších salesiánských ústavů v Československu (Ostrava, Praha, Brno, Pardubice…).

 

15. září 1935 byl Staříček jmenován inspektorem nově zřízené samostatné české Salesiánské provincie. V průběhu druhé světové války bylo několik salesiánských ústavů zabráno nacisty. V polovině srpna 1943 musel být vyklizen také fryštácký dům. Sloužil nacistům jako domov pro vybombardovanou mládež z Hamburku a posléze jako základna maďarských vojáků. Po válce se Fryšták opět stal sídlem salesiánského aspirantátu. V roce 1949 se prudce zhoršilo už tak podlomené Staříčkovo zdraví, 5. března 1950 dostal ve Fryštáku záchvat mozkové mrtvice. Od té doby byl upoután na lůžko. V noci ze 13. na 14. dubna před půlnocí byli salesiáni vzbuzeni policií a milicí, která obsadila dům, a posléze deportováni na různá místa. Staříček byl posléze umístěn do domova důchodců v Lukově poblíž Fryštáku. Jako řadový chovanec nesměl ani opouštět dům. V lednu 1953 přišel druhý mrtvicový záchvat.

Staříček zemřel v sobotu 17. ledna ve 22:25 hod. ve věku 83 let. Byl pohřben na fryštáckém hřbitově.