Historie

DIS byl založen Zřizovací listinou ze dne 1. 9. 1996, v objektu, který je vlastnictvím salesiánské kongregace již od roku 1927. Je samostatným právním a ekonomickým subjektem.

V rámci současného života a práce katolické církve patří DIS mezi tzv. domy setkávání, podobně jako např. exerciční domy, domy spirituality v Itálii nebo vzdělávací domy v Německu.

Od roku 1994 probíhá postupně rekonstrukce celé budovy, jíž byla v době komunismu věnována jen nejnutnější údržbářská péče. V současné době má DIS deset pokojů, k nimž patří společné záchody a koupelny na patře, a dalších deset pokojů, z nichž každý má vlastní sociální zařízení. Celková ubytovací kapacita je 60 lůžek, s přistýlkami až 80. Dále je v domě k dispozici jídelna, bar, kaple, velký sál, tělocvična s lezeckou stěnou, ateliér, dvě velké a jedna malá klubovna.

P. Ignác Stuchlý, SDB

Narodil se ve slezské Boleslavi 14. prosince 1869. V září 1891 začal v Olomouci u dominikánů studia teologie, která však musel přerušit. V září 1894 přijíždí k salesiánům do Turína, v srpnu 1895 vstupuje do noviciátu a pokračuje ve studiích. V listopadu 1901 přijímá kněžské svěcení. V říjnu 1910 opouští své italské působiště v salesiánském konviktu v Gorici a přijíždí do slovinské Lublaně s úkolem dostavět zde kostel a pečovat o salesiánský ústav. Tuto práci mu značně zkomplikovala první světová válka. Po jejím skončení je P. Stuchlý poslán za prefekta do Veržeje, ale po dvou letech se vrací do Lublaně dostavět kostel. To se mu podařilo až v roce1924. O rok později byl poslán do italské Perozy, kde žilo v salesiánské komunitě i několik Čechů, a kam byli na salesiánskou formaci posíláni chlapci z Československa. V té době začíná v Československu zájem o příchod salesiánů. Po rozmanitých peripetiích kupují salesiáni ve Fryštáku klášter od sester Neposkvrněného Početí. Časně zrána 28. září 1927 sem v čele s P. Stuchlým dorazilo z Perozy 17 chlapců a 3 salesiáni. Dílo se brzy rozrostlo a P. Stuchlý, který si mezitím pro svou bílou hlavu vysloužil od Fryštačanů přezdívku Staříček, se zasadil o vybudování dalších salesiánských ústavů v Československu (Ostrava, Praha, Brno, Pardubice…). 15. září 1935 byl Staříček jmenován inspektorem nově zřízené samostatné české Salesiánské provincie. V průběhu druhé světové války bylo několik salesiánských ústavů zabráno nacisty. V polovině srpna 1943 musel být vyklizen také fryštácký dům. Sloužil nacistům jako domov pro vybombardovanou mládež z Hamburku a posléze jako základna maďarských vojáků. Po válce se Fryšták opět stal sídlem salesiánského aspirantátu. V roce 1949 se prudce zhoršilo už tak podlomené Staříčkovo zdraví, 5. března 1950 dostal ve Fryštáku záchvat mozkové mrtvice. Od té doby byl upoután na lůžko. V noci ze 13. na 14. dubna před půlnocí byli salesiáni vzbuzeni policií a milicí, která obsadila dům, a posléze deportováni na různá místa. Staříček byl posléze umístěn do domova důchodců v Lukově poblíž Fryštáku. Jako řadový chovanec nesměl ani opouštět dům. V lednu 1953 přišel druhý mrtvicový záchvat. Staříček zemřel v sobotu 17. ledna ve 22:25 hod. ve věku 83 let. Byl pohřben na fryštáckém hřbitově.

Dějiny objektu

Hlavní část budovy DISu postavily v roce 1902 sestry Neposkvrněného početí jako přístavbu k původní tzv. staré škole z roku 1860. Tento komplex pak koupili salesiáni a 28. září 1927 zde pod vedením P. Ignáce Stuchlého zahájilo činnost první české salesiánské dílo. Šlo o chlapeckou střední školu s internátem, která připravovala budoucí salesiány. V roce 1931 byl dům rozšířen o průčelní část s kaplí, divadelním sálem a tělocvičnou. S přerušením v době války existovalo toto dílo až do roku 1950, kdy bylo zrušeno komunistickou vládou. Dům přešel pod správu státu a byl v něm umístěn domov důchodců. V roce 1990 byl vrácen Salesiánské kongregaci, ale až o čtyři roky později byl zcela uvolněn pro její potřeby. Nové dílo pod názvem Dům Ignáce Stuchlého - Salesiánské centrum pastorace mládeže se v něm rozvíjí od 1. září 1996.